Štukování není konec. Tady začíná ta pravá šichta s povrchem stěn

Právě proto jsem se u další rekonstrukce pustil do kombinace. V ložnici jsem nechal stěny spíše syrové, jen přebroušené a napuštěné voskem, aby dýchaly. Do dětského pokoje jsem naopak zvolil umývatelný wall finishing v podobě jemného vinylového nátěru, který připomíná strukturu starého plátna. Výsledek je překvapivě praktický. Když malý rozlije kakao, stačí hadr a je hotovo. Problém ale nastal ve chvíli, kdy jsem chtěl do stejné místnosti umístit pohodlné spaní pro návštěvy. Do rohu se vešla jen úzká sedačka. Nakonec jsem objevil sofistikovaný sofa bed s hloubkou sedu 45 cm, který se rozkládá na regulérní postel. Stěna za ním ale musí být odolná proti otěru od opěradla, což bych u jemné struktury nečekal. Použil jsem tedy speciální gumový nátěr v matném provedení. Kopíruje rytmus tapety, ale vydrží ná�


Máte pocit, že se v kuchyni krčíte jako krevetka? Zkuste si na den nebo dva nalepit na podlahu lepicí pásku ve výšce ramen a sledujte, kolikrát se pro něco ohnete. Výsledek vás možná překvapí. Stejně tak si všímejte, kde necháváte hrníčky na kávu – pokud je musíte vytahovat z horní skříňky na špičky, patří do dolní zásuvky. Každodenní pětisekundové natahování se za rok nasčítá do hodin zbytečné námahy. A právě tohle je podstata kuchyňské ergonomie: neřešit jen centimetry, ale i rytmus vašeho dne. Ostatně, není lepší pocit, než když si večer sednete k pohodlnému stolu, opřete se do měkkého sametu a víte, že všechno máte přesně tam, kde to má b


Když jsme před dvěma lety stěhovali do panelákového bytu 2+1, netušila jsem, že se z původně nenápadného obývacího pokoje stane hlavní oříšek celého zařízení. Měli jsme 22 metrů čtverečních na sezení, jídlo, práci i občasné návštěvy. První týden jsem zkoušela klasickou sedačku s rozkládacím mechanismem, ale po třetí noci, kdy jsme málem spadli z propadlé matrace, jsem pochopila, že obyčejné řešení nestačí. Hledala jsem kousek, který by přes den vypadal jako reprezentativní křeslo a v noci poskytl opravdový spánek bez bolesti zad. A právě tady začal můj výzkum toho, co dnes považuji za srdce obýváku. Klíčem není jen vzhled, ale konstrukce, která vydrží každodenní používání bez kompromi


Pokud jde o samotný výběr materiálu na zeď, rád experimentuji. Letos jsem objevil kouzlo korkové omítky. Je teplá na dotek, pohlcuje zvuk a působí jako přírodní textil. Do ložnice s manželskou postelí je to sen. Jenže jsem narazil na problém - korkový wall finishing se těžko kombinuje s těžkými závěsy. Když je chcete zavěsit, musíte korek nejprve přebrousit a napenetrovat, jinak se kotvy vytrhnou. Dopadlo to tak, že jsem v ložnici ponechal jednu stěnu zcela volnou, jen s korkem, a na ni jsem umístil postel s čelem z čalounění. To je zase jiný příběh. Čeleno s velvet upholstery dodalo místnosti luxusní nádech, který korek krásně doplňuje. Ale pozor, sametová čalounění se na korkovou zeď nehodí, protože se do ní obtížně ukotví. Musel jsem použít kotvy do sádrokartonu a prodloužit je skrz vrstvu omítky až do


Mnohem rafinovanější je situace s úložným prostorem. Klasická skříň v předsíni zabírá místo, ale moderní trend je schovat postel do stěny. Zde musí být wall finishing dokonale srovnaný, protože každá nerovnost prozradí, kde se úložný box nachází. Použil jsem na to sádrové panely s perodrážkou, které se dají snadno brousit a barvit. Omítka nesmí být příliš zrnitá, jinak se dveře skříně nebudou dobře otvírat. A do toho jsem vmáčkl zatahovací postel s integrovaným úložným prostorem, který v noci slouží jako lůžko a ve dne jako pracovní deska. Tohle je praktická alchymie. Jenomže pozor, postel s úložným prostorem potřebuje kolem sebe vzduch, aby matrace neplesnivěla. Já jsem ji obložil ze tří stran lehkou příčkou z akustické omítky, která tlumí hluk z vedlejší místno


První chybu jsem udělala v podceňování mechanismů. Klasický rozkládací gauč s tenkou pěnovou deskou je vhodný tak pro občasného návštěvníka na jednu noc, ne pro pravidelné spaní. Když jsem zkoušela různé typy, narazila jsem na koncept sofa bed s opravdovým lamelovým roštem. To je zásadní rozdíl - místo prohýbající se překližky dostanete pevnou oporu, která se přizpůsobí hmotnosti těla. Lamelový rošt navíc lépe větrá, takže se v matraci netvoří vlhkost ani plísně. A pokud máte malý byt jako já, každý centimetr úložného prostoru se počítá. Proto jsem nakonec sáhla po variantě bed with storage pod sedákem. Schová se tam sada ložního prádla, dva polštáře a dokonce i zimní deka, aniž by to kdokoli poznal. Už žádné hromady textilu v rohu nebo pod sto